Snad téměř každý se alespoň jednou za život setkal s u nás žijící sršní (Vespa crabro). I přes značné obavy mnoha lidí o útočnost a jedovatost tohoto tvora je tomu právě naopak. Sršeň k nejvíce útočným ani jedovatým druhům rozhodně nepatří a na rozdíl od některých vos spadá spíš do kategorie mírnějšího hmyzu. Do řádu blanokřídlých (Hymenoptera) se řadí např. také pilatky, mravenci, včely a vosy, což jsou blízce příbuzné právě sršním. Celosvětově je známo už více než 130 tisíc druhů blanokřídlého hmyzu, přičemž celá řada z nich zůstává stále neurčena a mnoho jich tak i nadále uniká lidské pozornosti.
Sršeň obecná (Vespa Crabro)
Charakteristickými znaky sršně jsou tři páry nohou a jeden pár blanitých křídel. Na hlavě se nachází velké složené oči s tykadly a mezi nimi se nacházející ocelli, což jsou menší očka, tvořící malou trojúhelníkovitou formaci. Typickým zbarvením je výrazná kombinace červenočernožluté barvy, s černým příčným pruhováním a znaky ve tvaru kapky na žlutém zadečku. Velmi silnou a účinnou výbavou tohoto druhu jsou obrovská kusadla, která slouží především k lovu, spolu s velkým žihadlem, které sršeň dokáže v případě nutnosti velmi obratně použít. Královna může dosahovat velikosti přes 4 cm, zatímco samečkové a dělnice bývají obvykle o třetinu menší.
Sršeň obecná (Vespa Crabro), odpočívající ve stínu stromu
I přes četné z pověr o jedovatosti a útočnosti tohoto tvora, se na rozdíl od některých zejména asijských druhů jedná o hmyz v zásadě velmi mírný, který je schopen zpravidla zaútočit jen při vyprovokování prudkými pohyby, často při náhodném záletu do malé místnosti obytného prostoru, anebo při pohybu a zásazích do hnízda či v jeho blízkosti. Nutno poznamenat, že k těmto akcím dochází především vlivem neznalosti člověka, jehož počínání se neslučuje se znalostí sociálního chování živočichů, a to zejména v jejich přirozeném prostředí.
Sršeň obecná (Vespa Crabro)
I přesto se však může stát, že se člověk ocitne v případech, kdy dojde k napadení blanokřídlým hmyzem vlivem náhodných okolností, třeba při zachůzce do okolí jejich hnízdiště. V minulosti se mi např. několikrát stalo, že na mě znenadání zaútočily včely, když jsem procházel po lesní cestě několik metrů od jejich úlů. Tato situace byla způsobena užitím repelentu, který občas používám při delším pobytu v lese jako prevenci proti klíšťatům i komárům. Proto je dobré se úlům (hnízdům) vyhnout větší oklikou a v případě užití repelentu se v jejich blízkosti vůbec nezdržovat. A pokud už k útoku dojde, určitě se nedá doporučit stát na místě, jak by možná platilo u některých jiných živočichů, ani mávání rukama. V jejich stupňující se převaze by je to vydráždilo ještě více a mezi rukama vždy projde několik jedinců, kterým se podaří zasáhnout přímo do černého. Nejspolehlivějším řešením je v tomto případě řídit se osvědčeným heslem: kdo uteče, vyhraje. Sednout na kolo či vzít do zaječích se proto určitě vyplatí. Včely i vosy totiž po několika desítkách metrů postupně ztrácí zájem pronásledovat svého nepřítele a vrací se zpět k vlastnímu hnízdu. Pokud nejste dobří běžci a budete mít po ruce např. rybník a nevadí vám studená voda, ani toto určitě nebude špatná volba v případě nouze. Třebaže člověk při útěku dostane jeden či dva zásahy žihadlem, je to určitě lepší, než se pokoušet odrazit jejich útok a dostat jich třeba dvacet a víc.
Sršeň obecná (Vespa Crabro) s úlovkem a v její často typické poloze hlavou dolů
Toxicita sršního jedu je dokonce oproti naší běžně se vyskytující včele medonosné, chované mnohými včelaři, několikanásobně nižší. Na straně druhé, množství jedu i možnost opakování vpichu žihadla může být u sršní vyšší. I přesto, že bodnutí může být vzhledem k většímu žihadlu a jistým chemickým látkám o něco bolestivější než třeba včelí, pro zcela zdravého člověka nepředstavuje větší nebezpečí a bolest včetně otoku zpravidla pozvolna odezní. U citlivých a především pak alergických osob je však nezbytné sršnímu bodnutí věnovat pozornost, stejně tak jako např. včelímu nebo vosímu. Netřeba asi příliš zdůrazňovat, že také v případě zásahu žihadlem do oblasti hlavy a krku, je vždy lepší bezprostřední odjezd k lékaři, a to zvláště v případech, kdy dotyčný neví, jaký účinek na něj bude hmyzí bodnutí mít.
Sršeň obecná (Vespa Crabro), odpočívající na slunci
Z častých návštěv přírody a vlastního pozorování sršní z bezprostřední blízkosti však mohu potvrdit, že i přes četná setkání s nimi, a navzdory všelijakým pověrám či předsudkům, je jejich reakce na přítomnost člověka zpravidla, a pokud vůbec, jen pozorovací. Občas se stává, že při vyrušení sršeň jen zakrouží přibližně metr dva od člověka a po krátkém prohlédnutí objektu odlétá za pro ni často mnohem důležitější činností, a tou je lov.
Sršeň obecná (Vespa Crabro) s ulovenou potravou
Jídelníček sršní je mnohotvárný. Dokáže se živit zralým ovocem i jinými rostlinnými plody, stejně jako i potravou živočišnou. Někdy také může loupit včelí med, hlavním zdrojem její potravy je však hmyz. Lokalitou jejího výskytu jsou řídké lesní plochy, mýtiny a louky. Obvykle na ni můžeme narazit také podél vodních toků a lesních cest, kde vyhledává na travách a keřích sedící či květy opylující hmyz. Častou potravou jsou kobylky, sarančata, různé druhy much, včel, ale také brouci, obvykle z druhů květomilných tesaříků. Po lapení hmyzu začíná tento konzumovat zpravidla od hlavy. Několikrát jsem pozoroval, jak se obratně drží stébla jen jednou nohou ve visící poloze hlavou dolů a pomocí zbývajících volných končetin si přidržuje a konzumuje svůj úlovek. Jakmile naplní vlastní potřebu, s ulovenou kořistí odlétá zpět do svého hnízda. Tato pak poslouží zbytku společenstva jako hlavní zdroj potravy.
Sršeň obecná (Vespa Crabro)
Celému aktu však předchází pracné založení kolonie. Sršní královna se nejdříve ze všeho snaží vybrat vhodné místo, které by co nejlépe vyhovovalo celému společenstvu. Zpravidla si vybírá místo poblíž vody, v dutinách stromů či na jiných stinných a chráněných místech, kde nehrozí přehřátí hnízda a další nežádoucí vlivy. Blízkost takového zdroje slouží k účelu transportu vody, která dobře poslouží k zchlazování a zvlhčování sršního hnízda v horkých letních dnech. Po výběru vhodného místa královna kusadly rozmělní částečky dřeva a s pomocí svých slin hmotu, která takto spojením vznikne, použije jako pevnou základnu pro uchycení hnízda. Do tohoto podkladu postupně zapracovává šestiboké buňky, kde poté do každé z nich umístí larvu. Přibližně po měsíci a třech svlékáních se larvy mění na dělnice. Část těchto dělnic zůstává v hnízdě a podílí se na dalším rozmnožování a tím i rozrůstání společenstva, další se starají o obživu z ulovené potravy. Průměr hnízda se může pohybovat okolo 50 cm a pojmout okolo 1000 jedinců. Tento fakt ovlivňuje především počasí, resp. množství hmyzu a potravy, kterou jsou schopny dělnice ve větší míře obstarat právě v teplých dnech, kdy se hmyzu daří obecně mnohem lépe vlastní rozmnožování. Když pak na podzim začne společenstvo upadat, přežívají pouze oplozené královny, aby se z jara dalšího roku postupně znovu probudily ze zimního odpočinku a tento nelehký proces vývoje nových a velkolepých společenstev mohl započít opět nanovo.
Komentáře k článku